Psal se 6. duben roku 1968 a Spojené státy se nacházely ve zvláštním stavu. Dva dny předtím byl totiž v Memphisu v Tennessee zastřelen americký baptistický kazatel a vůdce afroamerického hnutí za občanská práva Martin Luther King, Jr., načež se po celé zemi vzedmuly silné nepokoje, zejména stran afroamerické komunity. Zatímco se například představitelé města Boston ve státě Massachussets snažili připravit na očekávanou druhou noc plnou nepokojů po atentátu, pomohl soulový umělec James Brown udržet klid pouhou silou svého hudebního projevu a osobního charismatu.
Tichý Boston
Podobné přípravy probíhaly ve městech po celé Americe, včetně hlavního města země, kde po vyhlášení výjimečného stavu prezidentem Johnsonem hlídkovaly před Bílým domem a Kapitolem ozbrojené jednotky armády. Boston však zůstal mezi americkými velkoměsty z tohoto pohledu osamocen, neboť v onu bouřlivou páteční noc zůstal klidný a tichý, a to především díky Brownovi.
Brownovo vystoupení ten večer v Boston Garden bylo naplánováno několik měsíců, přesto se málem neuskutečnilo. Po dlouhé noci plné nepokojů a požárů v převážně černošských částech města Roxbury a South End mladý starosta Bostonu Kevin White vážně uvažoval o zrušení akce, která by podle některých obav mohla přenést stejný druh násilí i do centra města.
Hudbou proti nepokojům
Rasová složka těchto obav byla ve městě, kde v nedávných volbách starosty hrála velkou roli školní integrace, velmi patrná. Starosta White stál před politicky nemožnou volbou: rozzlobit černošské obyvatelstvo Bostonu zrušením Brownova koncertu kvůli průhledným rasovým obavám, nebo si znepřátelit stoupence zákona a pořádku tím, že tyto obavy prostě bude ignorovat. S nápadem, který starostovo dilema vyřešil, přišel mladý afroamerický městský radní Tom Atkins, který navrhl, aby se koncert uskutečnil, ale aby se našel způsob, jak zajistit bezplatný přímý přenos koncertu v naději, že většina obyvatelů Bostonu zůstane doma u televizorů, a ne v ulicích.
Atkins a White přesvědčili veřejnoprávní televizní stanici WGBH, aby koncert v krátké době odvysílala, ale přesvědčit Jamese Browna dalo práci. Kvůli smlouvě o zákazu konkurence, která se týkala nadcházejícího televizního koncertu, mohl Brown přijít o zhruba 60 000 dolarů, pokud by jeho bostonská show byla vysílána. James Brown, jako vždy protřelý obchodník, seznámil se svými finančními potřebami starostu Whitea, který učinil moudré rozhodnutí a vyšel mu vstříc.
Koncert
Vysílání Brownova koncertu mělo přesně ten účinek, jaký mělo mít, protože v Bostonu bylo ten večer zaznamenáno méně trestných činů, než by se dalo očekávat v naprosto běžný dubnový pátek. V jednu chvíli se však zdálo, že by se tento plán mohl vymstít. Když hrstka mladých mužských fanoušků začala v polovině koncertu lézt na pódium, bostonští policisté bílé pleti je začali násilím odstrkovat.
Brown vycítil, že situace je napjatá, a vyzval policisty, aby ustoupili od pódia, a pak oslovil dav. "Počkejte chvíli, počkejte chvíli, teď počkejte!" Řekl Brown. "Právě jsem požádal policii, aby ustoupila, protože si myslím, že si můžu získat trochu respektu od svých vlastních lidí sám." James Brown tak úspěšně obnovil pořádek a zároveň udržel policii dál od davu a pokračoval v úspěšném mírovém koncertu na počest zabitého Dr. Kinga.
Podobné články
Komerční článek
Martin MikoDoporučujeme
