Studentka na cestách
Život s bipolární poruchou není nic moc, a to i když se řádně léčíte a poctivě berete předepsané léky. Jednadvacetiletou kanadskou studentku Elisu Lam její duševní stav začal zmáhat natolik, že nezvládala povinnosti na univerzitě, a tak se rozhodla dát si rok pauzu. Cestovat, dát se dohromady, a pak znovu navázat tam, kde přestala. Sbalila si kufr, založila blog a vydala se na takový malý single road trip po Spojených státech. Na konci ledna 2013 se dostala do Los Angeles. Tam zakotvila v nechvalně proslulém hotelu Cecil, který se ale právě na baťůžkáře zaměřoval a nabízel jim laciné ubytování. Elisa nejprve spala na pokoji s dalšími dvěma hosty, ti si ale stěžovali, že se chová divně, a tak se Lam přestěhovala „na samotku“.
V hotelu Cecil měla Elisa strávit pět dní. Čtvrtý den, jak vyšlo později najevo, zašla do knihkupectví nedaleko hotelu, kde koupila několik dárků pro rodiče a s místní manažerkou Katie Orphan se vesele dohadovala, jestli kvůli všem těm knihám nepřekročí váhový limit do letadla. Další ráno se měla z hotelu odhlásit… Jenomže neodhlásila. Ani to další. A neozvala se ani rodičům, se kterými jinak byla v kontaktu každý den. Zaměstnanci hotelu Cecil tak zašli zkontrolovat Elisin pokoj. Našli v něm jen pár jejích věcí, ale po většině z nich – stejně jako po dívce samotné – ani vidu, ani slechu. Tím odstartovala jedna z nejznámějších a dosud zcela nevyjasněných záhad novodobé historie.
„Ta voda chutná nějak divně...“
Rodiče dívky přiletěli z Kanady do L. A., aby místní policii pomohli s pátráním. Strážci zákona prohledali Elisin pokoj, hotelové chodby i střechu, a to za pomoci psů. Nenašli ale nic. Po týdnu pátrání svět skrze internet obletělo prapodivné video. Je to nahrávka bezpečnostní kamery z výtahu hotelu Cecil, která zachycuje Elisu v den jejího zmizení. Dívka na záznamu nejprve vejde do výtahu, zmáčkne několik tlačítek na ovládacím panelu… A nic se nestane. Dveře výtahu se nezavírají. Studentka několikrát vykoukne ven, rozhlíží se, mává na obě strany, opět mačká tlačítka, pak výtah na chvíli opustí s hlavou v dlaních, následně se do něj naopak jakoby schová, až v závěru úplně odejde. Má rozpixelovaná ústa a časový údaj na videu je rovněž rozmazán. Je to zároveň poslední pohled na živou Lam.
Zatímco na sítích probíhala divoká diskuze, co se za zvláštním videem vlastně skrývá, pátrání v Los Angeles nikam nevedlo. Až po třech týdnech od tajemného zmizení si ostatní hoteloví hosté začali vedení stěžovat na vodu. „Chutná nějak divně,“ sdělil pikolíkovi jeden z ubytovaných, zatímco pár dalších tvrdilo, že při sprchování teče z hlavice černá tekutina. To donutilo manažera hotelu nahlédnout do velkých vodních nádrží na střeše, z nichž čerpal vodu celý hotel. A na dně jedné z nich plavalo nahé ženské tělo. Elisino tělo.
Kvůli výlovu mrtvoly musela být nádrž vypuštěna a z boku naříznuta. Na pitevní stůl se Lam dostala koncem února, koroner ale až o čtyři měsíce později zveřejnil kompletní zprávu. Příčina smrti; utonutí. Žádné známky násilné smrti nebo sexuálního napadení. V krvi ani alkohol, ani drogy, jen stopy předepsaných léků, které Elisa brala na bipolární poruchu. Všechno ukazovalo na nehodu, možná spontánní sebevraždu spáchanou v rámci manické epizody, pro což by nasvědčovalo to zvláštní video. Ale protože nebyli žádní svědci, policie případ uzavřela s tím, že k úmrtí došlo z neznámých důvodů. V nádrži spolu s Elisou plavalo i její oblečení. Jediné, co se nikdy nenašlo, byl její telefon.
Navzdory všemu, co napovídá logika, má případ smrti Elisy Lam několik ale, jež dodnes trápí záhadology a konspirátory ze všech koutů světa. Přístup na střechu byl možný jen skrze dveře, které mohl otevřít pouze některý ze zaměstnanců hotelu, jinak by se spustil alarm. Na druhou stranu, Elisa se tam sama mohla dostat i po požárním schodišti, jak později ukázalo pátrání právě jednoho z nadšených milovníků záhad. Další věc je, že víc než dvoumetrová krytá nádrž byla ze shora přístupná jen po dlouhém žebříku. Otevřít její víko chtělo hodně síly. Přímo nemožné by pak pro člověka uvnitř nádrže bylo jej zase zaklapnout. A přesto, když tělo Elisy našli, byl poklop pevně zavřený. A proč byla mrtvola nahá?
Navzdory duševní poruše se u Elisy nikdy neobjevovaly sebevražedné sklony ani tendence k násilí. Pitva neodhalila žádné stopy násilí, ale zároveň ani vodu na plicích, jak bývá u utonulých běžné. A co ta dívčina divoká gestikulace ve výtahu? Vypadala, jako že ji někdo pronásleduje nebo děsí… Nový pohled na celý příběh chce nabídnout čtyřdílná dokusérie Na místě činu: Zmizení v hotelu Cecil, která je od 10. února k vidění na Netflixu.
Prokletý Cecil
Kdyby se Elisa Lam ubytovala v jiném hotelu, možná by se mysteriózní opar kolem její nedořešené smrti rozplynul za rok či dva. Ale zrovna hotel Cecil byl vždy místem podivných událostí, dějištěm násilných činů i předčasných skonů a útočištěm pro opravdu nepříjemné existence. Ti nejdivočejší záhadologové se nebojí tvrdit, že prokletý hotel Cecil je bránou do jiné dimenze, možná dokocne přímo do pekla. Střízlivějším fanouškům krimi stačí vědět něco málo z jeho historie.
Postaven ve 20. letech 20. století, hotel Cecil jen stěží ustál velkou hospodářskou krizi o dekádu později. V roce 1847 se v hotelovém baru stavila Elizabeth Short, kterou ještě ten den někdo rozpůlil a vyřízl jí do tváře „věčný úsměv“, skrze což dívka vešla ve známost jako Černá Dahlie. Po druhé světové válce došlo ale i přímo v hotelu k několika vraždám, z nichž ta nejslavnější se udála roku 1964; tehdy našli v jejím pokoji zavražděnou „Holubí dámu z Pershing Square“, vyhlášenou místní prostitutku Goldie Osgood. Goldie byla znásilněna a brutálně zabita. Kdo to ale udělal, na to vyšetřovatelé nikdy nepřišli.
V hotelu Cecil našlo předčasný konec života i několik nešťastníků, kteří se rozhodli utnout to všechno vlastní rukou. Jeden z nich při sebevražedném skoku z okna dopadl přímo na muže procházejícího zrovna po chodníku kolem hotelu, a tak ho neplánovaně vzal na onen svět s sebou. V Cecilu byli nějaký čas ubytovaní také dva vyšinutí sérioví vrazi; Jack Unterweger, jenž cestoval po světě a zabíjel lehké dívky – celkem jich měl na svědomí 11, přičemž jednu, Blanku Bočkovou, v 90. letech zamordoval v Praze – a Richard Ramirez známý jako Nightstalker. Vyšinutý satanista ve jménu svého pána zabil 13 lidí, z čehož jich 11 znásilnil. Útočil v noci a náhodně, jeho obětmi byli mladé dívky stejně jako staříci. Policii dlouho unikal a pro svou chladnokrevnost dodnes patří k nejproslulejším zločincům vůbec.