Zaprvé se Rokytka ožral ve volebním štábu Miloše Zemana. Bylo tam moře chlastu a Zemanovci slavili vítězství. Rokytka navíc ještě zapíjel vítězství „ruského švába“, jak se Zemanovi pro jeho úzké vazby na Kreml přezdívá. Tohle je smutné. Radovat se z toho, že se naše země posune na Východ, je asi stejně zvrhlé, jako radovat se v srpnu 1968 z příjezdu sovětských tanků.
A zadruhé (což už je veselé) Rokytka svou bohatýrskou kalbu bizarně rozmazává. Normální člověk by někam zalezl, styděl se a čekal, až se ta veřejná ostuda přežene. Rokytka ale příchází s úchylnými konstrukcemi. Jeho myšlenkové pochody i věty jsou natolik kostrbaté, že se je vyplatí ocitovat:
„A neboť TOP článek Postoj neslušného člověka a vlastizrádce z pera vědeckého pracovníka v penzi Drahomíra Jurajdy byl v kruzích Zemanovců před volbou prezidenta velmi populární, čtený, komentovaný a sdílený desítkami tisíc lidí, neboť odhalil pochybný mravní profil vyzyvatele a přispěl nesporně k jeho těsné porážce, nemohu vyloučit, že mi někdo vhodil do nápoje ze msty nějaký sofistikovaný jed, po kterém jsem zkolaboval a nebýt zásahu několika kolegů, kteří nebyli hyenističtí a zavolali záchranou službu, nemusel jsem již být živ a vlastizrádné pražské kavárně dále na obtíž.“
Taky absolutně netušíte, co tím chce autor říct. Souvislosti nám unikají. Zveřejnil snad Rokytka nějaký článek, kvůli kterému po něm jde jak Drahoš, tak i kavárníci? Naprostá většina české veřejnosti až do alkoholického extempore netušila, že existuje jak nějaký Rokytka, tak i Pražský zpravodaj. Proč by někdo trávil čičmundu a mstil se tak plátku, který nikdo nezná? Tohle je opilecká paranoia.
Jediné, čeho tím tyjátrem Rokytka dosáhl, je stonásobné zesílení své vlastní hanby, ostudy a ponížení. Jeho jméno se už dostalo do přísloví („Vylejt se na Rokytku“) a hlášek („To byla zas na oslavě otrava…“).
Rokytka tím navíc poněkud bizarně vytváří paralelu mezi sebou samým a kolaborantskými protektorátními novináři, které československý odboj v čele s generálem Eliášem v září 1941 skutečně otrávil v tzv. chlebíčkové aféře bakterie tyfu a tuberkulózy. Tři z novinářů onemocněli a Karel Lažnovský následně zemřel. Takhle to holt dopadá, když někdo nezná základy historie...
My se spíš domníváme, že Rokytkovi někdo zákeřně přimíchal do chlastu alkohol.
A tady si přečtěte o bizarních cedulích, které můžete potkat na cestách.