Pretty Woman z Holešovic?
Není to místo, kam by žena vstupovala obvykle jinak než jako zaměstnanec. Podnik, který jsme navštívili se specializuje na mužskou klientelu. Takže rozverné skupinky rozjařených mamin, které si užívají dámskou jízdu, zde nenajdeme. Je vidět i z celkové úpravy podniku, že zákaznící jsou muži, kteří si služby výkonných umělkyň umí prý náležitě užít a rádi se k nim vracejí. Alespoň to nám řekla v rozhovoru Simona, která se tímto řemeslem živí již více než deset let. Příjmení nám samozřejmě neprozradila, a to jestli je Simonou opravdu, to vlastně také nevíme. A celkem pochopitelně netoužila po tom, aby byla zveřejněna její podoba. Akceptovali jsme to. Doma o její kariéře nemají ani tušení.
Nečekejte ale, že by si před autorku tohoto článku sedla nějaká uťáplá, ušmudlaná chudinka, která by se bála promluvit a neustále se ohlížela, jestli ji třeba někdo neposlouchá. Naopak. Přišla atraktivní, štíhlá, vysoká blondýna, oblečená do bílých minišatů. Už jí chyběly jen ony dnes již ikonické kozačky, které na sobě měla Julia Roberts v legendárním filmu Pretty Women. Z této mladé ženy čiší, že je evidetně se svým životem spokojená a představa vrátit se za recepci hotelu, kde kdysi začínala, tak ta ji spíš upřímně děsí. Přečtěte si rozhovor, ve kterém se dozvíte například to, co je prostituce nebo jak se dal využít čas v koronakaranténě. A v kolika letech výkonná umělkyně končí s kariérou?
Žena to nesmí nechat spadnout
Dá se zveřejnit, co je vaše původní profese? Jaké máte vzdělání?
Určitě dá. Já mám hotelovou školu a musím říct, že mi to bylo celkem k ničemu, protože jsem dostudovala a jelikož jsem z výdělku nezvládala platit věci, co byly potřeba, tak jsem se rozhodla dát se na tuto profesi, na tuto dráhu. Musím říct, že mi to hodně pomohlo. Já jsem tenkrát začínala pracovat na jednom pražském hotelu a ta výplata prostě nestačila. Základní potřeby to sice pokryje, zaplatí vám to nájem, ale kde jsou další věci? A pokud je žena sama, tak se to špatně zvládá.
Jak dlouho děláte výkonnou umělkyni v erotickém tanečním klubu?
Když jsem dostudovala, tak mi bylo 19, chvíli jsem pracovala na té recepci. Dejme tomu, že od těch 21 let jsem žačala dělat toto. A je mi jednatřicet, takže 10 let.
Jak byste vlastně vy sama charakterizovala svoji práci?
Moje práce spočívá v erotickém vystoupení. Máme k tomu určené prostory na pokojích, kde naše show probíhá. Show může probíhat různým způsobem a v různém podání, záleží na představě klienta, poté i na mé představě. Je to o kreativitě. Show probíhá na pokojích, kde máme k dispozici židli, dveře, takže různě pokoj používáme jako kulisu k vystoupení.
Jedná se o job, který je věkově omezený?
Myslím si, že ani ne. V dnešní době díky plastickým chirurgům a jiným takovýmto pomocem, a když se žena udržuje, tak tuto práci může klidně vykonávat i v padesáti, ale musí se opravdu držet, musí na sobě makat. Nesmí to nechat spadnout – myslím celkově figuru, vizáž. Pokud se tím někdo živí, tak musí koukat na to, aby v první řadě nabídl sám sebe, investoval do sebe a byl pro lidi něčím zajímavý. Já netvrdím, někdy se najde stokilová ženská, která toho chlapa zaujme, ale zaujme menšinu. A protože jsme v ShowParcu, kde ten průchod lidí je větší, tak většina těch lidí, kteří mají na výběr z vícero slečen, svoje oko drží tam, kde je ta holka udržovaná.
Máte představu, co budete dělat, až skončíte jako výkonná umělkyně v erotickém byznysu?
V mém případě, protože jsem s touto profesí začala brzo, si neumím představit, že jednoho dne zestárnu. Stárnout nechci a nechci se vzdávat této profese. (smích). Zatím plán nemám, co nastane, až půjdu jednou do důchodu. A ještě jedna věc – díky této profesi si myslím, že budu mít dobrý důchod. Budu mít finance, které mi krásně pokryjí náklady například na cestování a ten důchodový čas si užiji. I kdybych do penze v těch padesáti odešla, tak si myslím, že budu v klidu.
Nepřežívám, žiju
Co vás na vaší práci a vlastně na celkovém životním stylu, protože tohle o určitém životním stylu vlastně je, baví?
Adrenalin a svoboda, které v tom jsou. V normálním zaměstnání má člověk určitý čas, na který musí být v práci. Musí poslouchat různé příkazy, zákazy a nařízení. Ale díky této profesi já tohle neznám. Můžu si přijít kdy chci, odejít v kolik chci a jak proběhne moje vystoupení na pokoji je také dle mé představy a představy zákazníka, takže tohle mi strašně vyhovuje, ta strašná svoboda. A samozřejmě i to, že si člověk vydělá peníze a ten život nepřežívá, ale žije.
O erotických podnicích se táhnou legendy po celá léta. Umíte říct, co je tím hlavním důvodem, proč erotická show vlastně stále táhne?
Protože lidi žijí ve stereotypním prostředí. Vezměme to tak, že pánové mají doma manželky a ten stereotypní život, který dokáže být hodně vyčerpávající. A já si myslím, že díky tomu, že fungují podniky, jako je ten náš, tak vlastně my jim dodáváme určité zpestření a radost do života, protože oni sem nejdou jenom za tím vystoupením. Je tady spousta stálé klientely, která se vrací i proto, aby si mohli popovídat. Máme klienty, kteří přijdou, dáme si spolu skleničku a oni chtějí rozebrat svoje všední starosti. Takže pro lidi je to jednak zábava, asi také vzrušení a adrenalin a také únik z toho stereotypu.
Jaký je váš typický zákazník?
Většina lidí je z úplně obyčejného života. Jdou sem za zpestřením a také proto, aby si život udělali barevnější, protože když vezmu život tam venku, tak ten je strašně šedivý. Přijdete sem, tady se to vše rozzáří, je to úplně něco jiného. Je to vlastně továrna na sen. A vezměte si teď, když řádil koronavirus a vše bylo pozavírané, tak lidi doma, v nadsázce řečeno, umírali, upadali do depresí.
To není prostituce
Jak se stavíte k tomu, že pro část veřejnosti jste prostitutky? Co vás v této souvislosti spolehlivě naštve?
Není to prostituce. Tady u nás prostituce neexistuje. To bychom pak divadelní představení museli nazývat také prostitucí. My zde provádíme erotické vystoupení dle fantazie zákazníka a dle fantazie svojí. Na pokoji se nejedná o prostituci, ale je to o společné domluvě na představě a následném vystoupení. A já si rozhodně nemyslím, že tohle je prostituce. Prostituce probíhá na ulici, tam bych to tak nazvala, když slečna stojí na ulici a napřímo nabízí sex. My tady sex napřímo nenabízíme.
Ví vaše okolí, čím se živíte a kde a s kým spolupracujete?
Neví. Tím, jak si každý toto naše prostředí spojuje s prostitucí, tak samozřejmě to člověk tají. I když ví, že se prostitucí neživí. Ano, dělám erotické vystoupení, ale pro spoustu lidí je to stále tabu a okolí nepřijímá ten fakt, že někdo z jejich blízkých by se na veřejnosti před někým svlékal. Má rodina si myslí, že prodávám oblečení po různých koutech republiky.
Vybavujete si zákazníka nebo situaci, kdy jste se zasmála a kdy vám naopak nebylo dobře, případně jste se bála?
K té druhé části otázky – ne, tady jsem strach nikdy neměla. Většina těch lidí, co sem přijde, tak jsou slušní. A i kdyby v nich něco takového bylo, tak se to snaží potlačit. Já jsem se tady nesetkala s nikým, kdo by byl agresivní. Jo, že nemají náladu, nechtějí se úplně bavit, ale od toho jsme tady zase my, abychom je rozveselily. A zákazníků, se kterými jsem se zasmála, je celá hromada. Smějeme se tady opravdu často.
Karanténa mi přinesla nová prsa
Máme za sebou dlouhou karanténu. Ta určitě postihla i vás. Co jste v době karantény dělala? Co se vám promítalo hlavou?
V první moment, když vyhlásili tento stop kvůli koronaviru, tak já jsem volala na kliniku plastické chirurgie a nechala jsem si zvětšit prsa. Využila jsem tak čas – dva a půl měsíce doma, stejně bylo vše zavřené, nešlo nic dělat, tak jsem využila času, který se mi najednou naskytl. Nechala jsem si vylepšit poprsí, léčila jsem se po operaci, takže mně čas v karanténě utekl celkem rychle.
Nebála jste se o existenci?
Ne. Protože díky tomu, že už řemeslo dělám hodně dlouho, tak jsem měla možnost si něco našetřit a oproti druhým lidem jsem byla v klidu. U nich jsem naopak viděla, že hrozí nebezpečí toho, že nebudou mít třeba za měsíc na nájem. Ale zase díky tomu, že dělám to, co dělám, tak jsem mohla určitým lidem i pomoct, když oni nemohli. Je přece hezké se v životě dělit, když někdo má a ten druhý momentálně ne. Strach rozhodně nepřevládl, spíš naopak. I kdyby bylo zavřeno ještě nějakou dobu, tak jsme se za ty roky připravily na to, že jsme něco našetřily, nebo alespoň já jsem si našetřila. Proto mne ani nebolelo, že jsem dala peníze za prsa. Vzala jsem to v pohodě, jako takovou dovolenou doma. Odpočinek.
Ale jste ráda, že už to skončilo, že?
Jasně, už jsem chtěla zpátky na tu svoji značku, vidět holky…
Telefon stále pípá
Zákazníků je ale míň, dá se to vlastně nějak vyčíslit?
Ono to záleží i na úhlu pohledu. Vždycky je to o počtu lidí – kolik lidí přijde, jaký je počet slečen. Teď je tady slečen méně, takže i přesto, že přijde méně lidí, tak se to nějak srovná. A další věc je ta, že mám ještě jeden telefon, na kterém držím stálé zákazníky a ten telefon se nezastaví, ten pípá a zákazníci se objednávají.
Domníváte se, že se všichni vaši zákazníci vrátí?
Respektujeme rozhodnutí zákazníků. Ta nařízení určitě nebyla vydaná jen tak. Ale myslím si, že se lidi v ten moment přizpůsobili systému, zůstali doma v izolaci a teď pomalu začínají vylézat ven. Ale asi chvíli potrvá, než se to vše rozběhne. Ale spíš než koronavirus je jiný hlavní kámen úrazu, a to jsou finance. Lidem začnou chybět peníze. Spousta lidí spadla na 60 % platu, spousta lidí přišla o zaměstnání. A když to tak vezmu, tak my jsme ten nadstandard. Nás si lidi budou muset možná odpustit. Ale na druhou stranu, když si vezmu, jak žili v tom stereotypním životě zamčení doma, tak je to bude táhnout vyrazit ven nabrat sílu do života.
Pozorujete, že se zákazníci nyní chovají jinak? Dbají víc na hygienu?
Dbají, to je jedna věc. Ale ta druhá je to, jak moc jsou šťastní, že jsme otevřeli. Dříve to ti lidé brali automaticky, teď jsou z toho otevření úplně natěšení, a to je strašně příjemné. Můžou se vrátit. Jsou rádi, že nás tady vidí.
Vyžadují zvýšenou hygienu i u vás?
Ano, a my jsme na to připravení i co se ochranných pomůcek týče. Máme roušky, štíty, které při vystoupení používáme. Máme gumové rukavice, desinfekci. Když klient odejde, tak se vše vyčistí, umyje, vydesinfikuje. Vzdálenost se dodržuje. Klient sedí na židli a my se vrtíme dál od něj. Pravidla dodržuje.
Chtějí po vás například negativní test na koronavirus?
Ne, to nikdo nechtěl.
Jak se chráníte vy? Bojíte se nákazy obecně a jak moc se zvýšily vaše obavy z nového onemocnění?
Koronaviru? Díky opatření, která jsou, tak ne. Myslím si trochu, že celá ta situace je nyní vyhrocená, a že se lidi bojí spíš něčeho, co není až tak hrozivé. Ano, asi je to nebezpečné pro staré lidi. Na druhou stranu znám lidi, kteří radši ani nejedou do Prahy, protože se koronaviru bojí.
Dceru bych neodrazovala
Musela jste toho strašně zažít. Neuvažujete, že byste vydala například knihu?
Já již sepisuji, a to velikánskou knihu, která se ukládá v mé hlavě. Je to super, protože ji mohu kdykoliv otevřít a kdykoliv zavřít, ale zůstává jen ve mně a asi bych se s nikým ani dělit nechtěla. Jsem vlastně takový sobec, protože si to nechávám pro sebe.
Kdyby se jednou vaše dcera rozhodla pro stejnou kariéru, jak byste se k tomu postavila? A řekla byste jí o sobě a své profesi pravdu?
Co bych jí řekla? „No, jasně. Tak pojď sem, ať máš pořádně vlasy, make-up, oblečení, ať to vypadá pořádně.“ A samozřejmě by mne zajímalo, kde bude pracovat. Ale nebyla bych proti, protože vím, co se za tím skrývá. Byla by naopak hloupost ji odrazovat. Pokud by tedy dcera byla hodně chytrá a já bych viděla, že buduje něco sama, něco velkého, tak jasně, to bych na vše nahlížela asi trochu jinak. Ale kdybych viděla, že by měla skončit někde na recepci jako třeba kdysi já, tak to ať jde radši dělat tohle. Chtěla bych pro ní, aby měla život v pohodě.
A co je vlastně životní cíl výkonné umělkyně pracující v erotickém tanečním centru?
Aby byla šťastná. Ano, cílem jsou samozřejmě peníze, ale také to, aby se cítila volná, svobodná, aby ten život žila a nepřežívala.