Mohla to být jedna z poslední civilních plaveb před přestavbou lodi na pomocný křižník, nakonec to byla ale ta úplně závěrečná. RMS Lusitanie byl luxusní zaoceánský parník, který skončil 7. května 1915 na dně oceánu podobně, jako pár let předtím slavný Titanic. Zatímco u něj za to ale mohl ledovec, zkázu Lusitanie měla na svědomí německá ponorka.
Sbohem Lusitanie!
Byl první, byl větší a umřelo tam více lidí. Ano, je pravda, že nečekaná zkáza Titanicu si zaslouží pravidelnou vzpomínku. Potopení zaocenánského parníku po srážce s ledovcem bylo jistě tragické, ve světle jeho příběhu ale zanikají jiné, neméně smutné a historicky významnější lodní katastrofy - a to třeba tragédie RMS Lusitanie, která šla na dno oceánu 3 roky po Titanicu. Tentokrát na vině nebyl sebevědomý kapitán či pod rouškou tmy ukrytá kra, ale německá ponorka, která loď plnou civilistů torpédovala. Luxusní plavidlo skončilo pod vodou za pouhých 18 minut a byl to incident, který výrazně přispěl ke vstupu Spojených států do první světové války. Ale popořadě!
Než britská rejdařská společnost White Star Line v roce 2011 postavila loď Olympic, vůbec největší lodí světa byla RMS Mauretanie, parník konkurenční firmy Cunard Line. A ta měla ještě sestřičku - RMS Lusitania, která měřila 240 metrů a dokázala pojmout 2200 cestujících plus 850 členů posádky. Obě lodě byly postaveny za podpory britské Admirality, která Cunardu poskytla přes 2,5 milionu liber výměnou za to, že v případě vstupu Velké Británie do války budou plavidla poskytnuta Královskému námořnictvu k přestavbě na pomocné křižníky.
Mezi lety 1907 a 1909 se Lusitania stala pětinásobným držitelem Modré stuhy Atlantiku. Uvnitř byla vybavena luxusně a cestujícím mezi Evropou a Amerikou poskytovala bezpečí i pohodlí. Jenže lidé nebyli to jediné, co Lusitanie převážela. Parník totiž vezl i munici do ručních zbraní. Její přítomnost byla oficiálně přiznána na seznamu převáženého zboží. I proto německá ambasáda ve Washingtonu 22. dubna 1915 vydala upozornění, které mělo cestující odrazovat od plavby touto lodí - sdělovala jim, že Německo je s Velkou Británií ve válečném stavu a loď může být potopena. To bylo později součástí obhajoby německé strany...
Když Lusitanie 1. května 1915 vyplula z přístavu v New Yorku, asi nikdo netušil, jak tragicky cesta skončí ani ne o týden později. 7. května byla loď při cestě do přístavu v Liverpoolu torpédována německou ponorkou U-20. Po zásahu torpédem posádka nestihla včas zavřít bezpečnostní vodotěsné přepážky v podpalubí. Kvůli tomu (a také kvůli defektnímu trupu) se loď převrátila a kompletně se potopila za pouhých 18 minut. Při potopení zahynulo celkem 1195 osob (pro srovnání, na Titanicu to bylo něco kolem 1500).
Incidentu se dostalo velké mediální pozornosti a Německo se v očích veřejnosti poměrně oprávněně stalo "záporákem". Němci se mimo výše uvedeného bránily také tvrzením, že parník byl ozbrojen, ale důkazy jasně ukázaly, že na Lusitanii nebyly žádné zbraně ani výbušniny. Jen civilisté a mezi nimi také 128 Američanů. Právě ztráta jejich životů během této tragédie výrazně přispěla ke vstupu Spojených států do první světové války.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
