Sotva dospěla, nastoupila do činohry pražského Národního divadla, kde působí dvacet let. Patří mezi tamní hvězdy, ale filmoví a televizní diváci ji donedávna téměř neznali. Před kamerou větší roli nedostala, což změnil až režisér Bohdan Sláma.
Rozhovor s Magdalénou Borovou
Za výkon v jeho filmu Krajina ve stínu získala Českého lva, a o dalšího si Magdaléna Borová hlasitě říká výkonem v dalším filmu Sucho, který vstupuje do kin tento týden.
Ve velmi otevřeném rozhovoru (NE)BLÁZNI vypráví o tom, jak jí nečekaný zájem ze strany filmařů změnil život. Vrací se i do období zhruba před sedmi lety, kdy zažívala osobní krizi. „Tehdy mě zachránilo putování po horách,“ popisuje nezvyklý způsob duchovního cvičení. „Opravdu chodíte ve skupince třeba deseti lidí mlčky po Šumavě, buď to trvá pět dní nebo týden. Poprvé jsem na takovou akci vyrazila v hrozném psychickém stavu, ale po týdnu se vrátila domů s intenzivním pocitem, že je všechno v pořádku. Když přestanete mluvit a vyhledávat pozornost ostatních, slyšíte své myšlenky, které jsou zpočátku jako nezkrotné opice. Jdete krajinou, která na vás mluví, a dává nepřeberné množství inspirace a podpory.“
S Bohdanem Slámou už dotočila dokonce i třetí celovečerní film, který bude mít premiéru na podzim. „Pro mě to je obohacení,“ říká Magdaléna Borová v (NE)BLÁZNI. „V divadle, a zvlášť v tom našem obrovském, herec na roli potřebuje mnohem víc konstantní síly. Kdežto před kamerou zapínáte soustředění vždy jen na jednotlivé záběry, což mi vyhovuje. Můžu hrát opravdu zevnitř, očima, a tohle zjemňování je pro mě obohacující.“
Podobné články
Doporučujeme
Jan Fiedler