fb pixel
Vyhledávání

Viliam Široký: Kovaný stalinista, který přežil výslechy gestapa a stal se předsedou komunistické vlády

Viliam Široký
Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain

„Tak přísaháme, tak přísaháme!“ Širokého si lidé pamatují ze Stalinovy, ale i Gottwaldovy tryzny. Jeho ukřičený projev byl vysílán v rozhlase po celém Československu. Široký sám se také již málem stal prezidentem, nakonec se však musel spokojit s funkcí předsedy vlády.

Václav Adamus
Václav Adamus 4.6.2022, 12:59

Narodil se v roce 1902 v Bratislavě, pocházel ze skromných poměrů – jeho otec byl železničář. Neměl žádné velké formální vzdělání, měl pouze základní školu a měšťanku. Šel ve stopách svého otce a pracoval také na železnici. Od dvacátých let se angažuje v sociálně demokratických odborech, poté ve svých devatenácti letech vstupuje do KSČ, a to v roce jejího založení 1921. Je tedy jedním ze staré gardy komunistů. Působil jako novinář, po konfliktu s policií se stáhl do Ostravy, kde se setkává s Gottwaldem. Navázal s ním přátelský vztah. Poté, když se jeho křídlo dostalo k moci, na něj Gottwald nezapomněl a Široký začal stoupat ve stranické hierarchii. Brzy se ocitá v ústředním výboru strany. Představuje typ oddaného stalinisty, který se neptá a nekritizuje, ale poslouchá přání Moskvy a snaží se je také dopředu odhadnout. V ústředním výboru měl reprezentovat Slováky, také měl funkci vedoucího zemské organizace na Slovensku, kterou si velice střežil. Na Slovensku byl de facto představitelem komunistů, stejně jako u nás Gottwald. Chvíli působí v Moskvě v ústředí Internacionály, v této pozici navazuje spolupráci s NKVD. V roce 1935 se stává poslancem Národního shromáždění.

Válečné období

Do života Širokého vstupuje válka velice zásadním způsobem, jako do života většiny vysoce postavených komunistů. Na podzim roku 1938 utíká do Sovětského svazu, tam však dostává úkol přidat se do československé komunistické buňky v Paříži. V roce 1939 tedy emigruje do Francie. Právě zde se odehraje něco, co naplno svědčí o charakteru a povaze Viliama Širokého. Pařížský sekretariát vede společně s Brunem Köhlerem a Janem Švermou. Angažuje se zde ve věci vyloučení Vlada Clementise, druhého nejvýznamnějšího slovenského komunisty. Clementis odmítne pakt Molotov-Ribbentrop a kvůli zákulisním intrikám Širokého je ze strany vyloučen. Nebude to naposledy, co Široký svému konkurentovi lidově řečeno „zavaří“. Po pádu Francie se vrací do Moskvy, zde však nezůstane dlouho – v roce 1941 je poslán do rodného Slovenska, aby zde posílil protinacistický odboj. Skrývá se na venkově a ven vychází pouze večer. Kamerový systém je proti zrakům sousedů drahá zbytečnost, alespoň v Širokého případě to tak bylo. Babka bydlící nedaleko jeho domku si všimla, že po setmění se vždy někdo prochází venku, ale je to někdo, koho ve vesnici ještě neviděla. A protože byl jejím sousedem četník, ihned mu své obavy sdělila. Široký je konfrontován a ani se nesnaží zapírat – řekne nejen své jméno, ale také funkci v komunistické straně. Je odsouzen na 14 let vězení, později je mu trest snížen na 9 let. Ve vězení se může stýkat s ostatními komunisty, má často návštěvy (Slováci nebyli vůči komunistům tak tvrdí jako Němci). Z této doby na něm ulpěl škraloup, který mu mohl zlomit vaz v 50. letech. V Brně jej vyslýchalo gestapo a Široký mluvil – nedůležité informace o odboji a slovenském radiovém spojení s Moskvou. Neřekl však nic, co by skutečně odboj ohrozilo, z výslechu ovšem vznikly protokoly, které jej mohly zničit.

Oddaný stalinista

Po konci války na něj čekají vysoké funkce, vrací se do čela Slovenské komunistické strany. Po Vladu Celementisovi (kterého pomohl zničit) přebírá ministerstvo zahraničí, do roku 1963 je také předsedou vlády. Z pozice své funkce byl jedním z těch, kteří se osobně podíleli na přípravě politických procesů. Nejspíš i z důvodu, že měl strach o vlastní život – sovětští poradci jej v 50. letech nechávali sledovat. Jeho paranoia byla tak velká, že při pečetění svého osobního trezoru schválně do pečeti upustil vlas. Na druhý den v pečeti nebyl, s hrůzou si uvědomil, že jeho podezření bylo oprávněné a někdo je mu v patách. Nakonec vše přežil bez úhony. Bizarní situace nastala v roce 1957. Zápotocký umírá a na jeho místo má být zvolen Široký. S touto variantou počítá televize, která dostala jeho životopis a také v zahraničí o něm mluví jako o budoucím prezidentovi. Široký již čeká připraven ve své vile, ale prezidentská limuzína nejede k němu, nýbrž k Novotnému. Jako komunista musel toto hořké zklamání spolknout. Široký umírá ve věku 69 let v Praze.

ZDROJE:

wikipedia, rozhlas.cz, vlada.cz

Podobné články

Doporučujeme

Další články