1. Nejprodávanější evropský komiks
Asterixova dobrodružství byla v komiksové podobě vydána poprvé v roce 1959. Od té doby se prodalo přes 350 milionů sešitů, což z Asterixe dělá nejprodávanější evropský komiks na světě. Pro srovnání – velmi populárních Tintinových dobrodružství se prodalo 200 milionů kusů a podobně slavní Šmoulové prodali „pouze“ 25 milionů sešitů.
2. Asterixe si můžete přečíst ve 111 jazycích a dialektech
Všechny díly komiksu si tak můžete přečíst ve francouzském originále, v překladech do angličtiny, češtiny, španělštiny, maďarštiny, katalánštiny, nebo baskičtiny. Vybrané díly byly také přeloženy mimo jiné do sinhálštiny, bengálštiny, arabštiny, hebrejštiny, afrikánštiny, nebo esperanta. Prostřednictvím Asterixových dobrodružství si také můžete osvěžit bretonštinu, západofríštinu, nebo karelštinu, pokud je ovládáte. Většina dílů vyšla také v latině a starořečtině a jsou velmi oblíbenou pomůckou pro osvěžení výuky. S čímž autoři počítali, proto právě tyto díly mají učitelský manuál.
3. Do detailů propracované stereotypy
Příběhy Asterixe a Obelixe pracují ve velké míře se stereotypy. Některé jsou zřejmé na první pohled, jako například, že všechna galská jména končí příponou -ix, římská příponou -us a názvy římských měst vždy končí na -um. Toto pravidlo se samozřejmě částečně zakládá na skutečnosti, stačí si vzpomenout na Vercingetorixe, Gaia Julia Caesara, nebo původní římské sídlo na místě dnešního Londýna – Londinium. Stereotypy jsou zřejmé i v komiksových bublinách, kdy zápis řeči Egypťanů je výhradně hieroglyfický, vikingové používají „Å“ a „Ø“ a v řeči Iberů se otazníky a vykřičníky objevují i na začátku vět, jako v dnešní španělštině. Vyobrazení jiných národů, nejen v řeči, vychází z francouzských stereotypů z 20. století. Britové jsou proto flegmatičtí a neustále pijí čaj, Piktové nosí kilty, pijí whisky a vrhají kládami, vyobrazení Židů pak vychází z obrazu Marca Chagalla Král David.
4. Asterix a Obelix měl být původně jen Asterix v podobě Obelixe
Původního komiskového Asterixe vytvořili scenárista René Goscinny a kreslíř Albert Uderzo. Uderzovy první náčrtky zobrazovaly Asterixe jako tradičního Gala – obrovitého a silného bojovníka. Goscinny měl ale o této postavě jinou představu. Viděl Asterixe jako malého mazaného bojovníka, který bude upřednostňovat rozum před hrubou silou. Uderzo se ovšem domníval, že by hrdinu malé postavy i tak měl doplnit silný, ale zato méně bystrý druh. Goscinny souhlasil, a tak se zrodil Obelix.
5. Asterixe milují i etnografové a antropologové
Autoři komiksu René Gosciny a Albert Uderzo hledali při tvorbě inspiraci v nejdůležitějších událostech francouzských dějin. A není divu, že se zastavili právě u Galů, které Francouzi považují za své předky. Galie je pevnou součástí francouzského národního mýtu, a je to právě galský kohout, který je důležitým symbolem Francie. Asterix a jeho dobrodružství jsou tak populární, že si dokonce vysloužila označení „současný mýtus“ na konferenci Společnosti pro francouzskou etnologii. Ta se konala při výstavě v Národním muzeu lidového umění a tradic, kde návštěvníci mohli kromě komiksů vidět i různé archeologické a etnografické artefakty.
6. Asterix a Obelix 15krát na stříbrném plátně
Za více než šedesát let své existence se příběhy o Asterixovi dočkaly patnácti filmových zpracování. Poprvé se Asterix a Obelix objevili jako animované postavičky v jinak hraném filmu Deux Romains en Gaule v roce 1967. Následující čtyři hrané filmy proslavil především Gérard Depardieu, který v nich ztvárnil postavu Obelixe. I když, kdo by také zapomněl na Alaina Delona v roli Gaia Julia Caesara a jeho dokonale narcistní „Ave já“. Od šedesátých let zpupní Galové přelstili Římany také v deseti animovaných filmech. Tím nejpovedenějším a nejznámějším je 12 úkolů pro Asterixe z roku 1976. Zajímavosti o něm si přečtěte v následující galerii:
Naopak poměrně novým přírůstkem do legendární série je Asterix: Sídliště bohů, kde se Caesar snaží pohltit galskou kulturu stavbou nové římské kolonie.