
Stáváme se někým jiným, když nás každý večer posedne Hypnos (bůh spánku) a Morfeos (bůh snů)? Blížíme se více ke své pravé podstatě? A když tuhle posedlost sdílíme zároveň i se svým nejbližším, jde podle našeho ‚chování‘ odhadnout i pravou podstatu našich vzájemných citů?