Německá invaze do Dánska je z hlediska historie druhé světové války „nechvalně proslulá“ hned v několika bodech. K invazi došlo bez vyhlášení války, když jednotky wehrmachtu překročily dne 9. dubna roku 1940 dánské hranice a Dánsko zvládlo odolávat přibližně jen šest hodin. To z německého vojenského tažení proti Dánsku činí nejkratší operaci druhé světové války.
Skandinávské tažení
Když nacistické Německo napadlo Polsko a společně se Sovětským svazem, jenž napadl Finsko, rozpoutalo válku v Evropě, detailně osnovalo plány na další válečný vývoj. Když odhlédneme od Hitlerova ambiciózního plánu na ovládnutí celého světa, zbude nám především západní Evropa, na kterou si Adolf Hitler již v samém počátku války brousil zuby.
Zejména pak na Francouze, kterým nezapomněl historické křivdy vůči Německu v důsledku první světové války, což dokázal i napadením Francie v květnu roku 1940. Dříve než se však nacistické Německo vydalo vstříc západní Evropě a neutrálnímu Beneluxu, muselo si zajistit dostatek zdrojů pro válečnou výrobu.
Proto se nacistické velení rozhodlo k takzvanému severskému či norskému tažení do Skandinávie, kde se hodlalo zmocnit kontroly zejména nad dodávkami švédské železné rudy. Adolf Hitler se navíc velice obával spojeneckého vylodění na území Skandinávie, čemuž chtěl předejít jejím obsazením – nutno podotknout, že Velká Británie s Francií o vylodění ve Skandinávii skutečně velice reálně uvažovaly a předpokládaly, že právě sever Evropy se stane hlavním bojištěm konfliktu s Německem.
Bitva o Dánsko
Pravdou je, že napadené severské země útok wehrmachtu nečekaly, neboť k němu došlo bez vyhlášení války. Rovněž je pravdou, že Winston Churchill a britské velení zásadně podcenili možnosti Německa. „Dle mého názoru, který sdílejí i moji zkušení odborní poradci, se Herr Hitler právě dopustil vážné strategické chyby. (…) mám dojem, že můžeme velmi vytěžit z hrubé strategické chyby, ke které byl dohnán,“ řekl Winston Churchill dva dny po zahájení německého útoku.
Tehdy pravděpodobně málokdo počítal s tak rychlým, intenzivním, a nakonec i úspěšným tažením. Německá operace Weserübung operovala s XXI. armádním sborem, tvořeným jednou horskou a pěti pěchotními divizemi, z nichž ani jedna nebyla dosud nasazena v boji. Bojů se účastnily také výsadkové oddíly a německé vojsko bylo navíc později doplněno o další horskou divizi. Území Dánska mělo být původně získáno diplomatickou cestou, ovšem 1. března Hitler přehodnotil názor a pro útok na Dánsko vybral XXXI. armádní sbor. Celou operaci mělo podpořit kolem tisícovky letadel spadajících pod X. letecký sbor.
Operace byla zahájena 9. dubna 1940 v ranních hodinách. Dánsko samo o sobě nebylo pro nacistické Německo příliš důležité, klíčové bylo zejména v tom, že se jednalo o ideální odrazový můstek pro útok na Norsko. Dánsko je totiž malou a rovinatou zemí, což jsou pro bojiště ideální aspekty. Ačkoli malá dánská armáda neměla proti německým vojskům žádnou šanci, některé jednotky se hned ráno 9. dubna postavily jednotkám wehrmachtu na odpor.
Šest hodin odporu
Na dánské straně došlo k četným ztrátám, zejména poté, co se přibližně tisíc německých vojáků vylodilo v Kodani a do boje se s nimi pustil oddíl královské gardy. V souvislosti s tímto střetem se totiž do boje pustilo několik letek bombardérů Heinkel He 111 a Dornier Do 17, které začaly bombardovat město. Dánská vláda neměla v úmyslu riskovat četné ztráty na civilním obyvatelstvu a okamžitě kapitulovala. Boje trvaly asi šest hodin a z německého útoku na Dánsko se stala nejkratší operace druhé světové války.
Lze polemizovat o tom, jestli měla kapitulace v tak krátkém časovém horizontu smysl, zda Dánové neměli přeci jen klást větší odpor. Pravdou ovšem je, že velice malá, a ne úplně dobře vyzbrojená dánská armáda, neměla proti wehrmachtu sebemenší šanci – Němci totiž útočili z moře, ze vzduchu i ze souše. Odpor by znamenal zdecimování dánské armády, velké ztráty na civilním obyvatelstvu, bombardování měst, a především pak popuzení nacistického Německa, o což dánský král Kristián X. nestál. I v důsledku rychlé kapitulace totiž Adolf Hitler ponechal Dánům poměrně velkou míru samostatnosti, která přetrvala až do léta v roce 1943. Do té doby fungovala dánská vláda i král v režimu jakéhosi německého protektorátu. Poté Německo převzalo území Dánska pod přímou vojenskou okupaci, která trvala až do 5. května 1945.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
