S kolegou Doležalem jsme už nechtěli o ničem diskutovat. Nemá to cenu už proto, že se tím nutně snižujeme na jeho myšlenkovou úroveň, která si vystačí s primitivními urážkami. Teď ale Doležal zveřejnil článek, který je tak neuvěřitelný, že stojí za zmínku. Naplňuje jednu z definic intelektuálů, tedy lidí, kteří dokážou v jednom okamžiku zastávat dva protichůdné názory.
Vtipy o holokaustu
Doležalovi se nelíbí lékař MUDr. Jiří Srna z Jablonce, který posílá kresby do íránské soutěže o nejlepší vtip o holocaustu. O co jde, se dozvíte na www.holocartoons.com, respektive www.irancartoon.com.
V září 2005 (tedy dávno před útokem na redakci francouzského humoristického časopisu Charlie Hebdo) otiskly některé evropské listy první karikatury proroka Mohameda. V islámském světě to vyvolalo bouři protestů. Západ už tehdy oponoval, že ctí svobodu projevu a že nadsázka a humor je jedním ze základních kamenů evropské demokracie.
Íránský deník Hamshahri pak vyhlásil pro muslimské kreslíře soutěž ve vtipech o holocaustu. Odůvodnil to snahou poukázat na západní pokrytectví. Absolutní svoboda smíchu, kterou se my „nevěřící“ tak rádi oháníme, má prý svoje hranice. Holokaustu se na Západě smát nesmíme.
Soutěž tedy probíhá už deset let a skoro nikdo si jí nevšiml. Proč taky – ty vtipy zas tak vtipné nejsou.
Hejno papoušků
Letos v lednu ale teroristé vyvraždili redakci Charlie Hebdo. V následných orgiích emocionálního kýče a stádního kolektivismu byli všichni Charlie. Všichni papouškovali tvrzení o absolutní svobodě dělat si legraci z čehokoli a jakkoli. Že prý je to základní hodnota naší kultury a kdesi cosi.
Jenže to je nesmysl. Když si někdo udělá zlou a urážlivou legraci z vaší maminky, dáte mu přes hubu svoboda nesvoboda, a právem. Stejně tak se nesluší dělat si legraci z postižených, seniorů, Židů, žen, homosexuálů, Romů, státní vlajky atd. Další tvrdí, že by se neměla dělat legrace z národních ikon typu Masaryka, Havla, Husa…
Některá témata jsou prostě na Západě tabu stejně, jako je na Východě tabu Mohamed. To ale dav všech těch “Je suis Charlie” odmítá slyšet. Chceme mít svobodu zle se posmívat muslimům, ale běda, pokud se muslimové začnou posmívat nám! Nakreslit Mohameda s prasečí hlavou? Hahaha! Ale nakreslit vtip o Osvětimi? Skandál!
Cenzorská logika
A do téhle logické argumentační pasti se teď chytil Doležal. Připomeňme, že ten člověk mnohokrát obhajoval humor a legraci jako jednu ze základních novinářských metod (v čemž s ním naprosto souhlasíme). Stavěl se na obranu kolegů, kteří si „dělají šoufky z islámu“ a psal: „Ve Francii vystříleli redakci humoristického časopisu, který nebyl o nic měkčí než Reflex. My si také děláme srandu – podobně jako Charlie Hebdo. V Kodani stříleli na diskutující o svobodě slova. Tedy o tématu, do kterého se pouštíme neméně tvrdě než do zesměšňování všech iracionálních idolů včetně proroka Mohameda…“
Doležal tedy brání humor, ale pozor – jen ten „správný“ humor, který se mu hodí do krámu. Když se teď doktor Srna odvážil udělat si legraci, která se Doležalovi nelíbí, rozčiluje se jako malý kluk. Z jeho vzteku je dobře patrná snaha určovat, čemu se smát můžeme a čemu ne. Doležal je prostě čítankový demagog a pokrytec.
Všimněte si té cenzorské logiky pořádně. Když nakreslíte vtip o muslimech do Charlie Hebdo, jste mučedník a hrdina. Doležal vám tleská. Když pošlete do íránských novin vtip o Židech, jste antisemita. Doležal na vás jako žalobníček ukazuje prstem.
Kterou variantu volíte?
To samozřejmě neznamená, že bychom chtěli zesměšňovat smrt šesti milionů Židů. Karikatury doktora Srny nám přijdou nevkusné a nevtipné. Hájíme ale jeho nedotknutelné právo je kreslit. Myslíme si totiž, že by se mělo všem měřit stejným metrem.
Jsou jen dvě možnosti:
1. Existuje svoboda projevu, chránící naše právo kreslit karikatury Mohameda a smát se jim. Pak ta svoboda ale nutně musí platí i pro karikatury holokaustu. Kdo je Charlie Hebdo, musí se íránských karikaturistů zastat před cenzorem Jiřím Doležalem.
2. A nebo má humor hranice ve chvíli, kdy někoho uráží a zraňuje. Pak nesmíme kreslit karikatury holokaustu, ale ani Mohameda.
Osobně volíme první variantu. V karikaturách si zcela svobodně děláme legraci z veřejně činné osoby – novináře Jiřího Doležala, který na našich karikaturách orálně uspokojuje příslušníky nejrůznějších menšin. Myslíte, že se tomu zasměje stejně, jako se smál karikaturám Mohameda? Nebo nás snad bude žalovat? Umíte si představit, jakou by po tom všem měl ostudu?
Pozor, pupínky!
Člověk by řekl, že právě Doležal bude svobodu humoru bránit. On sám byl přece před časem za „nemístný vtip“ obviněn z šíření toxikomanie. Pod rozostřenou fotografii napsal: „4D fotografie: pro lepší čitelnost vykuřte gram marihuany“. Ne že by to bylo kdovíjak vtipné, ale jistá snaha o nadsázku v tom je. Policejní vyšetřovatel to ale vzal smrtelně vážně a chtěl Doležala dostat před soud. Za vtip?! Jednoznačně jsme stáli na kolegově straně.
Kdo jiný by se teď měl hlasitě zastávat íránské soutěže karikaturistů holokaustu? Jak ale Doležala známe, logickou a názorovou konzistencí příliš neoplývá. V únoru 2006 napsal: „Dánský deník Jyllands-Posten loni otiskl karikatury proroka Mohameda, a když je nyní přetiskla norská media a svět si jich všimnul, islámský svět se pod vedením svých fundamentalistů může osypat.“
No a teď se prostě osypal sám Doležal. Nenávistí brunátný obličej má plný rudých pupínků, ze kterých stříká lepkavý a zapáchající sliz: „Proboha! Někdo si dovolil udělat legraci ze Židů!“
Na intelektuální akné nepomůže žádný tekutý pudr, sirný zásyp ani sluníčko. Pokrytectví je vada charakteru, a léčit se bohužel nedá.
Anketa
Která karikatura vás uráží nejvíce?
A TADY máte článek o tom, jak si navzájem lžeme na Facebooku a Instagramu.