„Podívejte. Žijeme ve 21. století. Naše společnost se posunula a na to musíme reagovat. Svět dnes není jednoduchý. My tu nemáme jen muže a ženy. Začínají se nám tu množit zrůdičky třetího pohlaví, různí transnešťastníci a bůhví co ještě. Tito lidé se cítí smutně, protože nikam nezapadají. My jako společnost musíme dbát na to, aby se každý cítil dobře. Musíme přizpůsobit mlčící většinu hlasité menšině. Jedině tak budeme jako společnost fungovat a jedině tak bude menšina šťastná,“ odůvodnil toto rozhodnutí Emanuelle Irglis, předseda evropské rady pro korektnost a soužití.
Za posledních pár let se ke zrušení beztak směřovalo. Ve Velké Británii se již nesmělo kojícím matkám říkat matky, ale rodič, protože i muži mají právo kojit. Dalším logickým krokem bylo zrušení oslovení v Londýnském metru „dámy a pánové“. Toto oslovení se dotýkalo osob bez určeného pohlaví, či poznamenaných nebožáků, kteří si několikrát změnili pohlaví, až nakonec zůstali někde na půl cesty.
Tito lidé jsou nyní rádi a konečně mohou jezdit metrem, aniž by se při oslovení „dámy a pánové“ rozbrečeli.
„Já jsem tomu rádo. Víte, jak bylo ponižující jezdit každý den do práce a slýchávat oslovení z reproduktorů? Já osloveno nebylo. Jakmile se ozvalo „dámy a pánové“, přítomní muži a ženy se cítili spokojeni, protože je někdo oslovil. Kdežto já se propadalo čím dál tím víc do depresí. Já jsem se narodilo jako muž v mužském těle, který se cítí být mužem v ženském těle. Pro lékaře to byl veliký oříšek. Několikrát mě přeoperovali a já stále nebylo spokojeno. Nakonec jsem si uvědomilo, že já vlastně nejsem ani jedno z klasických a dávno přežitých pohlaví. Místo obvyklých genitálií jsem si teď nechalo operativně přidělat kravský zvon a jsem spokojené. Vítám rovněž úplné zrušení pohlaví. Konečně mě lidé přestanou soudit,“ rozplývalo se Margarit Xanono, které je členem neziskové organizace „Penis nebo vagína, tím ten problém začíná“.
Zákaz pohlaví vyvolal velkou vlnu radosti převážně na poli pohlavně těžko zařaditelných mrzáků, popřípadě se stal vodou na mlýn feministek a nově vznikajícímu odboji emancipovaných mužů.
„Podívejte. Konečně to někoho napadlo. Takhle by to dál totiž nešlo. Musíme být korektní. Každý má právo se nějak vyjádřit a každý má právo určit si, co bude. Já jsem si určil, že budu matka. Okamžitě po narození jsem oznámil na úřadech, že jsem matkou a že oni s tím nic neudělají. Dokonce jsem své dítě začal kojit. Kojení totiž sblíží dítě se svým rodičem jako nic jiného. Mám trochu problém s tvořením mléka, ale to není nic, co by emancipovaného muže odradilo,“ vysvětloval Franz Gudrun, třímající v náruči mrtvé mimino, které zemřelo hlady.
„Teď to bude oficiální. Tedy samozřejmě, že nebudu matka, protože pohlaví bude zrušeno. Nebude ale rozdíl mezi matkou a otcem. Všichni rodičové si budou rovni. A to je hlavní,“ dodal ještě Franz, který je předsedou svazu „otcové mají právo být matkami“.
Nová změna ve společnosti bude mít rovněž pozitivní dopady na veřejné instituce či pohostinství. Bude se rušit rozdělení toalet na dámské a pánské. Zůstane tak pouze jedna společná. Navíc, aby se předešlo k diskriminaci na základě vrozených genitálií, bude ze záchodové mísy trvale odstraněno prkénko. Rovněž končí močení ve stoje u mužů a močení v sedě u žen. Univerzální TO bude močit někde na půl cesty. Odborníci se shodli na močení v mírném podřepu s rukama nad hlavou pro všechny lidi.
Ke konci tohoto roku je připraveno k projednání téma, zda je korektní oslovovat lidi lidmi. Objevili se totiž jedinci, kteří se cítí být papoušek nebo ještěr. Tito nešťastníci se tak cítí být pojmem „člověk“ vyčleněni ze společnosti a mají deprese. Těmto lidem je třeba vyjít vstříc.
Genderová, politická i jakákoliv jiná korektnost je motorem naší společnosti a posouvá nás všechny kupředu. Buďme za to rádi.
A TADY se můžete podívat, že u nás poslanecká sněmovna zakázala mužům močit ve stoje.