Rozhovor se Slávkem Králem

„Naše nejdelší společná cesta měla být přes Rusko do Japonska,“ říká, „což by asi bylo v klidu, obě ty země jsou vůči psům vstřícné. Nakonec jsme ale na trajekt do Japonska nebyli vpuštěni a já musel extrémně improvizovat při vymýšlení rychlé ústupové cesty nazpět do Evropy.“

Z Ruska se nakonec vraceli přes Střední Asii, což bylo pro fenu náročné: „Vzpomínám, jak jednou teploměr v Uzbekistánu ukazoval pětapadesát stupňů. Neustále jsem Corey chladil vodou, zoufale jsme hledali každý stín, ale i tak se celkem prošla po rozžhaveném asfaltu.“

Ve Střední Asii žijí pohostinní a příjemní lidé, ovšem ke psům mají zvláštní vztah. „Obvykle se jich hodně bojí, v tom byl extrémní Kyrgyzstán. Stačilo, aby nás někdo zahlédl na vzdálenost dvaceti metrů, a už zdrhal na druhou stranu silnice.“

Kdy už v těchto zemích někdo čistokrevného psa vlastní, bývá to bohatý člověk. „Takže jsem se zároveň bál, že mi Corey někdo ukradne a pokusí se ji střelit na černém trhu. Všechno dobře dopadlo, ale od té doby už stopujeme raději jen po Evropě.“

mohlo by vás zajímat

Příběh bratří Mašínů mě fascinuje od třinácti. Vyrůstal jsem v rodině, pro níž to byli hrdinové, říká herec Adam Ernest v (NE)BLÁZNI

V rozhovoru Corey několikrát olízne moderátorův obličej a Slávek Král nakonec vypráví například i o tom, jak si v Tádžikistánu pořídil ke psovi i osla, nebo o tom, jak se vydal před pár týdny na svatební cestu zcela výjimečně bez Corey po buddhistických chrámech v Japonsku.