Egon Erwin Kisch byl pražský německy píšící žurnalista, reportér a spisovatel židovského původu. Svou dravostí a touhou být všude a u všeho si vysloužil přezdívku „Zuřivý reportér“. Skrze svá díla a reportáže se často vracel k rodné Praze a ke konkrétním místům, která sehrála v jeho životě určitou roli. Proto se i dnes, 136 let od Kischova narození, můžete skrz Prahu vydat po jeho stopách.
Egon Erwin Kisch
Egon Erwin Kisch se narodil 29. dubna roku 1855 v Praze. Byl druhým z pěti synů obchodníka Hermanna Kische a jeho manželky Ernestiny, rozené Kuhové. Pocházel tedy z tradiční židovské rodiny. Kisch prožil v podstatě celé své mládí v pražských ulicích. Studoval nejprve v Seidlově škole v Michalské ulici na Starém Městě, poté přestoupil na gymnázium v Panské ulici a následně na reálku v Mikulandské ulici.
Vyšší stupně vzdělání Kisch nikdy nedokončil, ač studoval třeba na technice či Filozofické fakultě německé Karlo-Ferdinandovy univerzity. Na profesi novináře se ale svědomitě připravoval, navštívil mnoho archivů a knihoven a naučil se několik světových jazyků. Zpočátku se věnoval zejména investigaci a kriminálnímu prostředí, především pak pražskému podsvětí. Netrvalo však dlouho a Kisch se stal plnohodnotným spisovatelem.
Přestože byl Kisch světoběžníkem a procestoval skoro celý svět, byl znám tím, že se často skrz vzpomínky ve svých dílech vracel ke své rodné Praze, kterou stihl během svého mládí skrz naskrz prozkoumat. V Praze tedy existuje hned několik míst, která hrála v Kischově životě roli. A vy je můžete navštívit. Praha na přelomu 19. a 20. století pochopitelně působila jiným dojmem než nyní, o dobovou atmosféru už se ale bude muset postarat vaše fantazie, vydáte-li se po stopách Kische.
Pražské putování
Melantrichova čp. 475/I – zde se nachází rodný dům Egona Erwina Kische. Dům U Dvou zlatých medvědů patří k nejstarším pražským domům a Kisch se k němu prostřednictvím svých děl vracel několikrát. Například ve fejetonu Medvědi coby vrátní se věnuje historii domu až do 16. století.
Provaznická (roh Můstku) – K Provaznické se Kisch dostává skrz povídání o sestře své babičky, tetince Lotynce, kterou často navštěvoval, a ona mu vypravovala o historii. „Vždy jsem ji vídal jen v jejím bytě v domě U města Moskvy v Provaznické u okna na pohovce.“
Ulice Na Příkopě – Ulice Na Příkopě byla v době Kischova působení místem významných společenských událostí. Kisch se k ulici Na Příkopě vrací například skrz reportáž o prezentaci kalhotových sukní, během níž se za dvěma dámami rozběhl dav více jak sta lidí. Nakonec musela zasáhnout policie, včetně té jízdní.
Panská čp. 3, U piaristů – Právě sem chodíval Kisch před více jak sto lety do školy. Přestoupil k piaristům ze školy Floriana Seidla, která se nacházela v Michalské ulici. „Když mi bylo devět let, přišel jsem do školy U piaristů. Na tento okamžik svého vstupu na veřejnost nezapomenu do smrti. (…) U nás doma předpokládali, že i U piaristů začíná škola v devět hodin ráno jako na Seidlově soukromé škole.“
Na Poříčí čp. 6 – K ulici Na Poříčí se pojí zvláštní Kischova vzpomínka na vraždu svého strýce Eduarda Kische. Autor popisoval okolnosti události, při které byl Eduard Kisch 29. září roku 1910 zabit sekerou ve své směnárně.
Maiselova 18 – S židovskou čtvrtí a Staronovou synagogou je spojeno především proslulé Kischovo pátrání po Golemovi, které je jakožto reportáž s názvem Po stopách Golema součástí jedné z Kischových nejvýznamnějších knih Zuřivý reportér.
Na Kampě čp. 12 – Dům U štýgrů na Kampě je hlavním dějištěm Kischova jediného románu s názvem Pasák. K námětu tohoto díla inspirovala Kische skutečná událost. Jednalo se o výbuch na výletním parníku na Vltavě v roce 1898. Román mimo jiné pojednává o pražském podsvětí, a to takovým způsobem, že někteří doboví kritici označili Kischův román za pornografii.
Poslední zastávka
U laboratoře čp. 22 – Roku 1939 byl Kisch nucen uprchnout kvůli svému židovskému původu z Evropy. Odcestoval nejprve do USA, odkud se vydal do Mexika. Za svůj život stihl navštívit mnoho míst, včetně například Číny, Sovětského svazu, Německa, Austrálie, Španělska, Belgie, Saúdské Arábie nebo Dánska. Cesta do Spojených států a následně do Mexika pro něj tedy nebyla větším problémem. Po druhé světové válce, v březnu roku 1946, se vrátil do rodné Prahy. Byl však v té době již těžce nemocný. Plánoval tehdy knihu o poválečném Československu, nikdy ji však nestihl dokončit. 31. března roku 1948 zemřel po druhém záchvatu mrtvice ve střešovické vile v ulici U Laboratoře čp. 22, kde v podnájmu bydlel.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
