Vědění je cesta

Co se to tam před těmi 35 lety vlastně stalo? Minisérie HBO Černobyl nabídla velmi vydařený a blízký pohled na největší jadernou havárii historie, o které každý slyšel, ale málokdo zná detaily. Detaily typu komu ještě dnes společnost vděčí za to, že následky černobylské tragédie nebyly ještě rozsáhlejší. Zasloužila se o to řada lidí, po odvysílání seriálu ale všem v hlavě nejspíš ulpí především chemik Valerij Legasov (a právem). Toho ztvárnil britský herec Jared Harris. Tvůrci Černobylu se v odvyprávění Legasovova příběhu věrně drželi pravdy, přesto se na jeho život pojďme detailněji podívat.

Valerij Legasov se narodil 1. září 1936 v Tule. I když původně uvažoval o tom, že se bude živit jako básník, nakonec se rozhodl stát se vědcem, protože v tom viděl větší prospěch společnosti. Vystudoval tedy fyzikální chemii, a to bez větších problémů. Jeho učitelka ze základní školy na něj v dokumentu Černobylská katastrofa: Bitva Valerije Legasova vzpomíná jako na bystrého a zvídavého žáka, jenž se neustále vzdělával ne kvůli dobrým známkám, ale aby se toho co nejvíc dozvěděl.

Po škole byl zaměstnán v Kurčatovově institutu, který se orientuje na výzkum v oblasti jaderné fyziky a chemie. Poměrně rychle se vypracoval, což bylo trnem v oku některým jeho kolegům. Možná k tomu přispěl fakt, že byl přesvědčeným komunistou, možná ne.

GALERIE Valerij Legasov

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Právě vědci v čele s Legasovem z Kurčatovova ústavu navrhli a odsouhlasili v Černobylu používaný typ reaktoru RBMK-1000, ale nedělali to s čistým svědomím. Vyjadřovali řadu pochybností, například ohledně nebezpečné konstrukce reaktoru nebo zavádějících informací pro operátory reaktoru, kteří neznali jeho kritické chování v nestabilních podmínkách. I proto byl po havárii právě Legasov ustanoven vedoucím vyšetřovací komise, a proto byl jediný, kdo znal skutečnou závažnost celé situace.

Jeho společenské postavení a respekt v oboru zapříčinily, že dokázal zaslepené pohlaváry Sovětského svazu přesvědčit o tom, s jak kritickou záležitostí se po 26. dubnu 1986 vlastně potýkají. Byl to on, kdo rozkázal, že je třeba doutnající zbytky reaktoru zasypat hlínou, pískem i olovem a on přesvědčil vedení strany o nutnosti evakuace Pripjati.

Šel příkladem

Ačkoliv měl doma manželku a děti, od prvních hodin po havárii byl Legasov osobně přítomen v černobylské elektrárně. Nejprve se schovával, měl strach z radiace jako všichni ostatní, cítil ale, že pokud má mít morální právo posílat tam lidi, musí tam s nimi. Nejhorší pro něj byla nemožnost informovat o skutečných následcích, jaké radiace na zdraví tzv. likvidátorů bude mít. Musel se totiž držet oficiálního stanoviska strany.

Vyvrcholilo to v srpnu 1986 na vídeňské konferenci, kde právě Legasov předložil Mezinárodní agentuře pro atomovou energii výslednou zprávu komise, kterou vedl. Vinu za neštěstí svedl téměř výhradně na zaměstnance elektrárny, vady samotného reaktoru ale dle pokynů z vyšších míst vynechal. A ačkoliv jeho vystoupení v rakouské metropoli bylo v té chvíli asi nejlepším, jaké mohl podat, po návratu do vlasti se mu dočkalo velmi chladného přijetí a kritiky, že o sovětském jaderném programu vyzradil příliš mnoho.

V důsledku toho mu stát odmítl udělit čestný titul Hrdiny socialistické práce, na který byl dvakrát nominován, a v Kurčatovově institutu ho kolegové odmítli zvolit do akademické rady. Pod vlivem deprese, pocitu viny a zrady se v květnu 1987 neúspěšně pokusil o sebevraždu, předávkoval se prášky. Blízkost smrti ale Legasova nijak neprobrala zpět k životu, navíc na sobě čím dál víc pociťoval nemoc z ozáření, a tak se, 27. května 1988, přesně na dvouleté výročí osudové havárie, oběsil.

A tady se podívejte na další havárie podobné té černobylské. K jedné došlo na území Československa!