Žijeme v temné době. Tatranky, co si pamatujeme z mládí, dneska už z českých zdrojů neseženeme (jistotou už jsou jen Horalky od Sedity, nové tatranky od Opavie jsou malé, nechutné a plné náhražek). Deli se ve snaze dohnat západní trendy taky proměnila v nabídku bizarních příchutí a obětovala své původní kouzlo. A kofola s přechodem na slazení stévií sice získala trendy sugar free styl, ale ztratila onu syrovou chuť. A bude hůř, ještě pár podobných skalpů a vstoupíme do úplně nového světa, nezmapovaného našimi chuťovými pohárky. Přijdeme i o tu poslední nostalgickou lásku, co prochází žaludkem. Piškoty jsou poslední obětí. Opavia sice dementuje jakékoliv změny, ale poté co přestěhovala výrobu do Polska, změnilo se mírně složení a hmatatelně i chuť či konzistence. Piškoty zkrátka přestaly být piškoty, které si pamatujeme. A přijdou určitě i další změny. Zkusili jsme si trochu zavěštit, kdo by mohl být další hlavou na katově špalku.

1. Maggi

maggi.jpg

Mnohoúčelová dochucovací omáčka mrtvolně hnědé barvy, ze které lidsky sálá lahodná vůně kafilérky. Jestli z toho udělají s pomocí pokročilé chemie opravdu dobrý vývar, přestaneme z toho cítit ten zmar zvířat, co uhynula jen proto, abychom polévkám svých žen dali alespoň nějakou chuť.

2. Masox

masox.jpg

I ten musí chutnat jako za starých dobrých časů, aby v české číně nebo ranním vyprošťováku mohl být jasně identifikovatelný a připomněl nám krušné časy. Konkurence od Knorru je naparfémovaný luxus, který se ve výsledném jídle tváří zoufale anonymně. Chutná, ale neupozorňuje na sebe a nesnaží se vystupovat z davu. To je podvratné chování, nemyslíte?

3. Hašlerky

haslerky.jpg

Hnus, který pomáhá... proč? protože je hnusný. Hašlerky si nekupujete proto, abyste je polykali po hrstech. Mají ulevit krku, klidně za cenu toho, že vám pořežou jazyk. Klasická hašlerka má být drsná jako rozbité sklo a musíte ji cucat alespoň půl hodiny, abyste se dostali na dřeň. A je to tak správně, protože jedině tehdy vám z nich nebudou užírat caparti. Jakmile hašlerky vyměknou a ztratí svůj účinek, budou z nich jen další anonymní bonbóny.

4. Šumava

sumava.jpg

Nenáviděný bestseller. Češi mají v médiích pořád plnou hubu toho, jak už to jde s tím chlebem k čertu, ale stejně vždycky koupí Šumavu znovu. Za lepší pecen přímo z pekárny se jim nechce připlácet nebo jsou líní si pro něj zajet ke zdroji. A hlavně vědí, že jakkoliv Šumava gumovatí, místo aby tvrdla, jsou z ní pořád zdaleka nejlepší topinky. A Češi jsou topinkoví, to jim prostě vzít nesmíte.

5. Gambáč

gamb.jpg

Chléb v tekutém balení. Nebo vlastně spíš ne? Gambáč je pivní limonáda, řezaný pivo, který pěkně štípe v krku, dobře se po něm krká a necítíte v něm výraznou vůni či chuť. Prostě pivo, co se pije ve velkým. Přece nebudete pít vodu, sodovka s pivní šťávou je vždycky lepší volba. Pod tlakem hejtů už bohužel i Gambrinus přistoupil k omluvné kampani a snaží se ze sebe dělat něco, čím nikdy nebyl. Bacha na to, protože zrada sodovkových kořenů by byla trestána ještě hůř.

6. Tukový rohlík

rohlik_t.jpg

Levná česká klasika, jejíž cena musí být uměle udržována ve vakuu, i kdyby trakaře padaly. Měl by mít klasickou kapotu, za kterou ho lze chytit a odmotat, aby se člověk dostal k měkkému vnitřku - přesně takhle jsme to dělali už jako děti! A měl by být mírně zakroucený, po vzoru českých hřbetů, které se vždycky ohnou. Dokonce tolerují i rohlíky zcela rovné. Jakmile by ale přestaly mít typickou chuť, to by se šlo protestovat na náměstí. Možná...

7. Babišovy koblihy

babiskoblih.jpg

Tuhle českou tradici Andrej sice jen převzal, ale je to vlastně parádní byznys model. Koupíte si koblihu, hledáte tunel, do kterého se zakousnout, aby vám marmeláda vystříkla do ústní dutiny a nikoliv na triko, a pak už jen koušete a koušete, ale nenacházíte. Zjistíte, že loterii jste prohráli a máte zas kousek bez jakékoliv náplně. A nenadáváte, protože takhle to chodí odjakživa.

8. Míša

misa.jpg

Producenti klasického nanuku se zaklínají tím, že jejich tvarohová receptura, dodávající Míšovi typickou chuť i konzistenci, je rodinným stříbrem, na které nedají sáhnout. Dobře, milujeme totiž, když se nám Míša přilepí na horní patro. Kromě nanuku ale začali vyrábět i nanukáč a bůhví, kde tohle rozpínání skončí. Takže si radši Míšu užívejte, dokud můžete.

Nostalgie je zcela běžná věc, které se nevyhnete. Porovnejte schválně vaše dětství s dětstvím soudobých ratolestí.